Tinder - pohled ženy

Disclaimer – níže jsou čistě osobní zkušenosti, text nemá ambici tvářit se jako nějaké odborné psychologické/sociologické shrnutí (na to asi není dostatečný vzorek, zcela chybí metodika atd.), samozřejmě je plný velkých zjednodušení a je třeba ho brát s nadhledem a v některých případech i s nadsázkou; pokud by se některý ze zástupců mužů měl potřebu nějak uceleněji (a v podobném duchu, tedy bez agresivních urážek, prostého plácání do vody, jak je to všechno na houby apod.) vyjádřit k tématu z opačné strany, mile ráda tu zveřejním i „Tinder – pohled muže“ (podněty možno zasílat na tinder.borec@centrum.cz ... za ten rok mi přišly tři reakce, toto si snad můžeme odpustit, jo? :-) ).

Černě – původní grafomanský výlev z jarního tvrdého lockdownu (duben 2021)

Fialově – update (září 2022)

Pokud tu jsou tinderovští nováčci a chtějí si přečíst jen nějaké „rady“, scrollujte rovnou dolů.

Často uváděné údaje na profilu

Tinder mě přivedl k zamyšlení, jaké můžou mít lidé netradiční priority. Soudě z toho, že to uvedli v profilu, kde už tak není mnoho prostoru se vyjádřit. Zde pár věcí, které se na profilech celkem opakují:

Jak sdělit „chci nezávazný sex“

Tinder mě naučil, že v jiných oblastech jsou jeho uživatelé naopak velmi kreativní. Jako např. ve způsobu sdělení toho, že hledají pouze nezávazný sex:

„Slovníček“ bych mohla doplnit i v dalších oblastech

Prvotní šok

Jako holka, která nemá Instagram, jsem první dva týdny po registraci žasla, co je to tam za lidi. Každej druhej byl namakanec (obvykle potetovanej) vyfocenej v posilovně atp. Jako jo, jsem estet, pěkný (někdy i to tetování bylo pěkný, i když tomu neholduju), ale pocit „šmankote, kam jsem to vlezla?! sem já asi fakt nepatřím“ byl dost silný. Pak mi Tinder přestal nabízet tak extrémní množství těchto instafešáků a bylo to o něco lepší. Dokonce mi začal nabízet i profily (i když naprosté minimum), které měly i něco v popisu.

Popisy v profilech

Popisy profilů na Tinderu jsou vůbec kategorie sama pro sebe. Asi většina tam nemá vůbec nic. A já si lámala hlavu nad tím, proč to tak je. Jsou to profily, jejichž majitelé prostě jen v prokrastinačních chvílích projíždějí fotky a nemají zájem o žádný kontakt? Nebo mají zájem o kontakt, ale jen v podobě sexuálního dobrodružství a nechtějí to napsat výslovně? Nebo jen šmírují (zejména v případě profilů bez fotek), jestli na Tinderu není jejich přítelkyně? Nebo si myslí, že mají šanci na seznámení větší, když tam neuvedou nic (jakože tam není nic, co by teoreticky mohlo odradit)? Jasně, spousta lidí to asi nečte, ale pokud chci mít co nejširší záběr (což muži obecně asi chtějí, jinak si neumím vysvětlit 99+ lajků na mém profilu po cca 2 dnech od registrace), tak je logické, že chci mířit na obě sorty lidí – ty, co to čtou, i ty, co to nečtou. Takže mít tam text musí být efektivnější – těm, co to nečtou, je to jedno, takže to může jen přinést větší pravděpodobnost lajku u těch, co to čtou. Sama jsem ze začátku z principu nedávala like těm, kteří v profilu neměli nic (případně jen uvedenou výšku). Protože samozřejmě na sebe člověk nemusí naprášit do éteru úplně vše, ale aspoň něco je opravdu z mého pohledu potřeba. A říkala jsem si, že člověk, kterého hledám, by tam určitě něco uvedené měl. Ale časem jsem začala dělat tu a tam výjimky, když opravdu zaujal aspoň těmi fotkami. Nicméně ve většině případů se ujasnilo, že za prázdnými profily jsou zejména ti, kteří nehledají nic zavazujícího. Tak bacha na to (rada pro ty, kteří by rádi něco zavazujícího, ale mají prázdný profil, pár takových asi bude). Případně nechtějí narovinu říct jinou věc, která je sice jinak krásná, ale u seznamování dělá asi velmi často problémy: že mají dítě/děti. Nebo ještě k tomu i manželku/přítelkyni.

A propos, výška. Často to má dovětek na profilech, když už ten údaj dotyčný uvede, „prý je to tu důležité“ nebo něco v tom smyslu. Hm, nenapadlo někoho, že dotaz, jakou má dotyčný výšku, by mohl znamenat také to, jakou má vysokou školu? :-) (OK, „výška“ je to asi jen v některých částech Moravy.) Jasně, asi většinu bude dotaz mířit na ten údaj v centimetrech. Mě by tedy víc zajímala spíš ta vysoká škola :-) Ale uznávám, že měřit víc než mých 164 cm, tak by mě asi taky zajímaly ty centimetry (taky bych se cítila trochu divně vedle kluka, který by byl menší než já). Každopádně jak si tam mnozí uvádějí hrdě „202 cm“ apod., tak nevím, jestli si uvědomují, že není vždy „čím víc, tím líp“. Holek mého vzrůstu je asi docela dost a dvoumetrovej chlap už je na fyzickou interakci takovej… problematickej :-)

Když už jsme u té výšky, s tou se pojí jeden z nejbizarnějších konců (velmi krátké a velmi rychlé) konverzace, kterou jsem na Tinderu zažila:

... a než jsem stačila napsat dotaz, jestli si dělá srandu, tak už zrušil match.

A když už jsme u bizarních a krátkých konverzací, směle tomu šlape na paty:

... a opět, než jsem se stačila zeptat, jestli si dělá srandu, tak už byl match z jeho strany zrušen.

Bizarnosti

Mezi bizarnosti se u mě řadí i určitá sorta (i když snad nepříliš početná, leč ne zcela ojedinělá), která dává like starším holkám (já mám limit zobrazování profilů mužů mínus 5 a plus 10 oproti mně) a zřejmě doufá, že bude snazší takovou holku dostat do postele s tím, že jí tikají biologické hodiny, takže bude do určité míry zoufalá a o to rychleji povolnější. A vůbec, že bude tak polichocena zájmem někoho mladšího, že ji to zcela zbaví rozumu i přirozených zábran. To už bych řekla, že je v některých případech potom i na pomezí trollingu, protože pokud někdo ve třetí zprávě začne rozvíjet konverzaci tím, že mi začne vykládat, že už jsem fakt stará a měla bych být ráda, že se mnou chce někdo aspoň spát, tak je to buď troll, psychopat, nebo má zřejmě extrémně těžké vztahové období.

Vlastně kontraproduktivně zafungovala moje snaha o to, abychom nepřicházeli případně na neshody v zásadních věcech, které hýbou společností, až v průběhu konverzace. Například když jsem uvedla, že jsem očkovaná proti covidu, tak někteří se matchují jen kvůli tomu, aby si do mě kvůli tomu rejpli (příklad, kdy jsem to stačila zachytit těsně před tím, než zrušil match).

Jinak obvykle si rádi kopnou poté, co se v úvodu konverzace zeptají, jak dlouho jsem na Tinderu. Myslím, že je jedno, co odpovím, skoro vždy si vyslechnu, že jsem asi moc náročná, moc přebírám, že mě nikdo nechce a nebude chtít, že zůstanu navždy sama apod. Jako já to přežiju (opravdu nemám zájem o nikoho, kdo s kýmkoliv, nejen se mnou, jedná takovýmto způsobem... takže jsem asi fakt moc náročná), ale už je to celkem otravné. Řada chlapů má v hlavě asi něco jako „ženská po 35. roce věku, single a bez dětí, no tak to je určitě tragédka, která nemá v hlavě nic než úzkostlivou starost o nalezení otce svých dětí, tak to je jasně zranitelná ženská, ideální ke kopnutí“. Jeden z těch slušnějších příkladů zde. Ti méně slušní píšou hned v první zprávě něco takového, co mi přišlo na mail v reakci na tento web.

Nevěry

Je mi strašně smutno z množství těch, kteří jsou zadaní, a na Tinderu hledají bokovky. A že jich je. A to mluvím jen o těch, kteří to mají uvedeno v profilu přímo. Co teprve ti, co to tam uvedené nemají a pak to z nich leze až v konverzaci jak z chlupaté deky. A vůbec jsem byla „poučena“, jak jsem naivní, když se snažím věřit alespoň těm základním údajům, co tam o sobě ty lidi mají (když jsem na začátku konverzace zjistila, že je vlastně o 7 let starší než má v profilu, že se vlastně nejmenuje tak, jak má uvedeno v profilu, a že na uvedené vysoké škole skončil neúspěšně po 1. ročníku). Nerozumím, proč to tak je. To si pak dotyční myslí, že zaujmou v konverzaci svým neodolatelným šarmem a prostě to nějak ukecají? Copak může vzniknout něco smysluplného z něčeho, co má na počátku takové zbytečné lži?

Fotografie

Když jsme u lží, tak fotografie jsou kapitolou samy pro sebe. Naprosto chápu (však se mě to týká taky), že se člověk chce prezentovat fotkami, kde vypadá dobře. Ale lhát by se v tom nemělo. Jako jo, taky vím, jak se nastavit, aby to byl úhel, který mi lichotí. Ale pokud má někdo zveřejněnou 10 let starou fotku, na které má tak o 25 kg (tuku) méně a o 1 bradu méně, tak mi pak nepřijde úplné fér, když mě osočuje z povrchnosti, když si dovolím to nějak komentovat (zejména když chce ode mě výslovně zpětnou vazbu, proč ode mě ta jiskra nepřeskočila). Každý má holt nějaký vkus. Mě třeba muži s nadváhou nepřitahují, stejně jako drtivá většina plnovousů. Obojí bych za sebe označila spíš za odpuzující. Nikomu to neberu, ať si každý vypadá jak chce a v čem se cítí dobře, ale pokud přijde na schůzku někdo, kdo se extrémně liší od obrázků, které zveřejnil (a neuvedl je výslovně jako ilustrační), tak to je fakt mrhání času obou.

Otázka ztráty času

S mrháním času souvisí také velmi často uváděné info na profilech mužů á la „radši rovnou zajít na kafe, než si dlouze vypisovat“. Já tomu samozřejmě rozumím (zvlášť když druhá strana má podobně nepříjemné zkušenosti co do nepodoby reálného vzhledu s fotografiemi). Ale nevím, jestli si také uvědomují, jakému náporu čelí na Tinderu ženy. A to mluvím jako „normální“ holka. Tedy myslím, že na poměry Tinderu asi podprůměrná, mezi instamodelkama jsem asi za popelku. I tak přijde návrhů na setkání (bez nějaké delší konverzace) několik do týdne. To opravdu není možné, nějak se filtrovat musí. A to jinak než přes psaní moc nejde. Takže je to vlastně takový vtipný střet různých úhlů pohledů, kdy jedna strana považuje za neefektivní přístup si nějakou dobu psát, druhá strana naopak považuje za neefektivní (resp. prakticky neproveditelný) přístup se rovnou sejít. Osobně jsem se párkrát hecla a setkala se velmi brzy a spíš mě to utvrdilo v tom, že je lepší se trochu víc poznat přes písmenka. Ostatně pokud je někdo ochoten věnovat mi ten čas a být trochu trpělivej, tak to jsou vlastnosti, které mi dost imponují. Ale jak říkám, chápu, že to mají muži na Tinderu asi složité. Věřte, druhá strana to také nemá jednoduché :-) Ale taky samozřejmě záleží na kvalitě (smysluplnosti) toho psaní před setkáním. Může to být něco hodnotnějšího a hlubšího po tři večery, nebo nicneříkající měsíc trvající smalltalk. Ochota se sejít je pak pochopitelně vyšší v tom prvním případě.

Tuhle se mi už opakovaně kvůli nějaké technické chybě Tinderu stalo, že jsem asi většině matchů (i těch, kde už byla nějaká konverzace) zmizela jako bych zrušila match a za pár hodin jsem se jim zase objevila, a to s příznakem nového spojení. Což způsobilo vlnu nových zpráv od cca 40 lidí v rámci jednoho dne, z toho cca polovina á la „nemám rád dlouhé vypisování, pojďme se rovnou sejít, jedno setkání vydá za víc než tisíce znaků“. Tak to mi nezbývalo než nereagovat, nebo reagovat ve smyslu „omlouvám se, nemám aktuálně kapacitu na to scházet se s každým, kdo si o setkání řekne v první zprávě“. Část z nich to urazilo a dali to najevo. Část z nich mě rovnou smazala/vyghostovala. U těch uražených jsem zkusila v některých případech popsat reálnou situaci i s dotazem, jak by to řešili na mém místě, jaká by měla být z jejich pohledu vhodná reakce. Nikdo neodpověděl. Nevím, jestli je tu hlavní problém v mužském egu, které se nedovede srovnat s tím, že nemají plnou exkluzivitu v komunikaci se mnou a nejsou tedy jasně zářící, naprosto ne(od)diskutovatelnou první volbou, nebo jestli je to pro ně opravdu naprostá ztráta času si s někým chvíli psát před setkáním (a třeba tak rychle zjistit, že to setkání by možná byla ztráta času). Snad je trochu pochopitelnější, proč to reálně funguje někdy takto ;-) (jak měl někdo na profilu). Ale samozřejmě za tím může být i podvod, sama jsem na robota narazila asi jen jednou, ale to bylo celkem jasné už z profilu.

Mrtvé matche

Doteď jsem nepochopila, proč je vlastně tolik matchů mrtvých. Tedy že z nich nevznikne žádná konverzace. Napsat jako první můžu i já, výjimečně to i udělám. Ale to musí být čeho se chytnout na tom profilu, ideálně opravdu nějak podněcovat k napsání. Pokud tam nic takového není, tak jako první nepíšu. Říkám si, že já mám na profilu dost čeho se chytnout, tak nechť píše on, pokud chce. Ale on ve většině (celkem drtivé většině) případů nepíše. Co si asi říká on? Něco jako „já jsem z nás dvou ten atraktivnější, tak se holka snaž“? Nebo že se mu nakumulovalo naráz víc konverzací, než je schopen/ochoten zvládnout, tak ten match nechává ležet (ale zdá se, že navždy, ne na dobu, kdy nějaké stávající konverzace vyhnijou apod.)? To se mi taky někdy stane, tak to dovedu pochopit. Fakt by mě zajímalo, co za tím je. Asi ve třech vlnách jsem zkusila oslovit náhodných cca 10 mužů z těch, se kterými jsem měla pár dnů „mrtvý match“ (tzn. bez zahájené konverzace) se zvědavým dotazem, proč to tak je, proč mi vlastně dali like, jestli má smysl takový match udržovat atp. a v drtivé většině případů mi nepřišla žádná reakce. V té drtivé menšině reakcí bylo obvykle vysvětlení, že na rozdíl ode mě mají zájem jen o něco nezávazného, nebo mají děti (ač v profilu výslovně preferuju bezdětné), ale přišla jsem jim sympatická, tak mi dali like. Ale posun od prvotního natěšeného „wow, on řekl, že se mu líbím, on se mi taky líbí, tak to je skvělé, tak se dáme do řeči a uvidíme, jestli si budeme mít co říct, moc se těším, až poznám, co je zač“ po aktuální „hm, match, to zase nic nebude, beztak ten match možná za chvíli zruší, když se konečně podívá na ten profil, když dal like prostě jen proto, že jsem ženská, a vůbec neprováděl výběr a dával like všemu, co se mu objevilo“, byl otázkou pár měsíců.

Už jsem na to asi přišla. Převažující mužský přístup je zkrátka extrémně kvantitativní. Řada z nich dává lajk všem, což potvrzuje i množství matchů, které jsou z jejich strany zrušeny okamžitě po jejich vytvoření. Lajk ze strany výrazné většiny tedy neznamená vůbec žádný zájem. Teprve když napíšou, dá se v některých případech (menšině případů) odhadovat nějaký zájem, i tehdy to je většinou jen další vlna neadresného rozhození sítí, aniž by tu byl nějaký individualizovaný zájem (ty zprávy „ahoj, jak se máš?“). Z toho důvodu jsem už prakticky přestala i psát já jako první. Pochopila jsem, že pokud on nenapíše jako první, tak jsem ho zkrátka nezaujala a zájem nemá. A když napíšu jako první já, tak většinou sice odepíše, už proto, že mu to asi zalichotí a potěší ho to (ženy jako první píšou asi málokdy), ale jelikož on sám zájem neprojevil, tak odepisuje spíše ze zdvořilosti. A s ohledem na menší počet žen, které odepisují, asi nemají to srdce tu konverzaci ukončit, i když ji nepovažují za perspektivní, protože jsem je dostatečně nezaujala. Když jsem to v některých případech zcela otevřeně řekla, jak to na mě působí, tak mi to obvykle potvrdili (nebo nepotvrdili, ale za další dva vzkazy vyghostovali). Takže už jako první (pokud nemám opravdu silné nutkání) nepíšu, protože pak už jsem naprosto bez šance zjistit, zda jsem ho zaujala. Když napíše jako první on, tak tam nějaká taková šance (byť malá) pořád je.

Otvírák - první oslovující zpráva

Dále jsem zapřemýšlela, jestli je to tak strašný nedostatek kreativity, nebo lenost přečíst si něco v tom profilu, nebo projev nedostatku empatie, když je první zpráva jen „ahoj“, případně „ahoj, jak se máš?“, nebo rádoby originální (avšak četné, takže neoriginální) aktuální obměny „ahoj, jak se máš v téhle koronavirové době?“, „ahoj, jak se máš v tomto velikokončním/prázdninovém/vánočním čase?“. Nic z toho opravdu nemotivuje k odpovědi. Ač se snažím odpovídat aspoň ze slušnosti, tak tohle je tak strašně neosobní plácnutí do vody, že to nechávám někdy bez odpovědi, když ten člověk jinak podle profilu nevypadá zrovna „podnětně“ a like jsem mu dala spíš proto, aby měl možnost to vylepšit právě psaním. Nebo odpovím druhý den, reakce obvykle nepřijde, což si vykládám tak, že takto začíná konverzaci ten, kdo má zájem jen o okamžitý chat, protože se zrovna nudí. Nic pro mě. Samotnou by mě nenapadlo začít konverzaci takhle. Pokud někomu píšu, tak vím proč – a vymyslím podle toho něco originálního, přesně jemu na míru. Pokud nejsem schopná nic originálního vymyslet, tak zřejmě není čeho se chytnout a tudíž nevím, proč bych něco měla psát a tudíž nic nepíšu. Celkem prosté.

Takže věřím, že dobrá nevyžádaná rada: nezačínejte konverzaci takhle. Možná máte za sebou pár originálních otvíráků, na které nepřišla odpověď, a je vám tedy líto času stráveného vymýšlením něčeho originálního (však nikdo neočekává v prvním vzkazu báseň, ani literární, ani symfonickou :-) ), tak podle mě pořád bude efektivnější těch pár vteřin tomu věnovat, než se pak čuřit, že na stokrát odeslané „ahoj, jak se máš“, skoro nikdo neodpovídá. Protože to je asi tak osobní jako akční leták ze supermarketu v poštovní schránce.

Pár praktických příkladů, proč se mi nechce odpovídat na „ahoj“, nebo „ahoj, jak se máš?“. Protože z toho v drtivé většině případů není ani smysluplná konverzace, natož vůle k setkání. O čemž se přesvědčím ve většině případů, kdy udělám výjimku a reaguju na to. Např. zde (pozn. jeho profil neměl žádný text, jen uvedenou profesi – prý lékař, a všechny fotky selfie s nicneříkajícím pozadím – výtah atd.). Nebo zde (z FB seznamky, ale na Tinderu to funguje stejně, akorát tam chlapci unmatchujou tak rychle, že si nestačím udělat snímek obrazovky :-) ). Jindy to bývá nad mé chápání.

A nebo jsem jen prošvihla vývoj doby a nepochopila, že „ahoj, jak se máš?“ je už dávno pouze řečnická otázka. No ale pak tedy nevím, jak na to reagovat (na řečnické otázky se obvykle nereaguje). Odpovídat rovněž řečnickou otázkou mi přijde skoro dekadentní. A asi to ženám vadí hodně, soudě z tohoto :-)

Hudební tipy

Tinder funguje i jako zdroj zajímavých hudebních tipů. Pokud má někdo na profilu „vyplněnou“ oblíbenou písničku, obvykle si ji pustím. Podle mého amatérského odhadu má první místo v žebříčku tinderovských skladeb Bohemian Rhapsody. Někdy, když jsem se nebyla schopná rozhodnout, jestli dát like, nebo ne, byla ta písnička nakonec rozhodující. Takže možná ten prezentovaný výběr nepodceňovat :-) Jinak skladba, která se k Tinderu hodí asi nejvíc, je Enjoy The Silence.

MBTI

Občas se na profilech objeví info o typu osobnosti podle MBTI. Zprvu jsem tomu nevěnovala pozornost a považovala to za věc jen o něco více vypovídající o člověku než horoskopy. Zpětně jsem si pak ale začala uvědomovat (opravdu zpětně, takže jsem k těm klukům zprvu přistupovala zcela nepředpojatě), že určitý typ přitahuju jak magnet. A zároveň je ten typ (navzdory tomu, že je v populaci jedním z nejvzácnějších) na Tinderu podle mě snad nejčetnější. Nebo má ten typ na rozdíl od ostatních nadprůměrnou potřebu tuto svou charakteristiku na Tinderu uvádět. Je to typ INTJ. Z mojí zkušenosti bych je zhodnotila asi tak, že to jsou obvykle chytří, schopní a pracovně úspěšní kluci, obvykle i dobře vypadající... ale „nelidští“. Z mého pohledu (nakolik jsem schopná to posoudit, znalec v oboru samozřejmě nejsem) mají velmi nízkou emoční inteligenci, někdy i sociální inteligenci. Partnerku považují víceméně za věc, seznamování víceméně zcela otevřeně za obchodní jednání, jsou výrazně materialističtí. Zrovna já je přitahuju asi proto, že jsem celkem racionální, stabilní atd., tak si myslí, že jsem tak nějak „jejich člověk“. Vedle INTJ typů si ale připadám jak ezoterická iracionální víla, protože i věci jako „morálka“, „dobročinnost“, „intuice“ apod. pro ně jsou zkrátka asi nepochopitelné bláboly. Ač mi obvykle velmi přesvědčivě argumentují, proč se k sobě skvěle hodíme a že mé důvody, proč s nimi nechci nic mít, jsou nesmyslné, tak velmi rychle vyklízím pole. Na obecné kamarádské popovídání jsou to fajn společníci, hovory s nimi bývají zajímavé, podnětné. Ale vztah s nimi? Beru nohy na ramena a prchám. Jsem ženská, ne kus šutru.

U žádného z těch ostatních typů jsem si nevšimla ničeho signifikantního, i když to je dané asi i tím, že s žádným jiným typem nemám tak bohatou zkušenost. V ostatních případech tedy ta písmenka beru dost na lehkou váhu, tím spíš, když to může být v čase proměnlivé. Samozřejmě každý je jedinečný a je svým způsobem hloupé odsuzovat někoho předem na základě této charakteristiky. Ale zároveň je hloupé opakovat stále stejnou chybu (a myslet si, že ten patnáctý s touto charakteristikou bude „lidštější“ než ti předchozí). Spíš to bude jen další dvojník dr. House, to fakt nemám zapotřebí.

Setkání a co po něm

Když přijde na konci ta otázka, zda se uvidíme znovu, mám i několikerou zkušenost, že po jasném „ne“ jsem byla podrobena nepříjemnému, až podrážděnému výslechu, proč jakože ne, když konverzace plynula v pohodě atp. Ano, s drtivou většinou lidí plyne moje konverzace v pohodě. Ale to opravdu nestačí. Hm, když si to tak uvědomuju, tak většinou slyšeli to přímé „ne“ (jinak musím pohříchu přiznat, že mám taky někdy tendenci se vyslovit nějak vyhýbavě, pokud to nemá být „ano“) právě ti zmínění INTJ, kteří to obvykle odmítají respektovat, chtějí racionální zdůvodnění (a zdůvodnění „necítím se s tebou příjemně“ neakceptují, nerespektují, protože to pro ně není dostatečně exaktní, racionální). To zase nepochopím já. Mě když někdo odmítne, ačkoliv já bych to ráda viděla na pokračování, tak mi přijde naprosto přirozené, že jeho postoj budu respektovat, maximálně tak vyjádřím, že mě to mrzí, ale že to beru, popřeju upřímně a bez nějaké jízlivosti hodně štěstí do dalšího hledání, a jdeme si dál každý svou cestou. Proč bych, šmarja, měla někomu, kdo je mi sympatický, něco takhle vyčítat? Tak se pak prosím nedivte tomu „můžeme“ (viz výše ve „slovníčku“), takové zkušenosti má totiž asi leckdo, i když to samozřejmě člověka neomlouvá ;-)

Tinder Gold

Vyzkoušela jsem i Tinder Gold. Tady se asi pohled muže a ženy může dost lišit. Z mého pohledu to bylo ve výsledku spíše obtěžující. Člověk vidí, kdo ho lajknul, tak jsem pár cest tramvají trávila tím, že jsem promazávala lajky, které se mi tam nashromáždily za cca 6 měsíců a nebyl z toho match. Bylo jich něco přes 2 300. Někdo to na profilu vystihl obrázkem. Tinder chce asi lidem pravidelně lechtat ego tím, že se jim bude často objevovat, že jim dal někdo like. Při takových počtech to ale už vyloženě obtěžovalo, protože mi celý den pípal mobil jak v sms ústředně (a vypnout jsem to nechtěla, protože co kdyby někdo psal :-) ). Ne nějaké „normální“ lajky. Já to nazývám „spamlajk“. To jsem si tak šla s precizně vyčištěným seznamem (sraženým na nulu) na trénink a po dvou hodinách kulím oči na 120 nových lajků. Spamlajků, protože tak 90 % (možná víc) bylo od cizinců, stovky či tisíce km daleko, případně turistů v Praze apod. Takže ve výsledku mi to zabíralo akorát mnohem víc času přehrabováním se tímhle „balastem“ s lidmi, kteří někde na druhé půlce zeměkoule (nebo u piva na dovolené v Praze) dávali tupě srdíčka všemu, co se jim objevilo. Přidělený boost fungoval v tom smyslu, že za tu půl hodinu to bylo nějakých 150 lajků, z toho ale opět většina spamlajky. Přidělené superlajky jsem využila asi třikrát, tak to je asi tak to jediné, co na tom bylo prospěšné. Nevím, jak to berou muži, ale mně když někdo dá superlajk, tak pokud bych mu normálně lajk nedala, tak se superlajkem si setsakra rozmyslím, jestli bych lajk přecejen neměla vrátit, protože si pořád myslím, že to může znamenat to, že jsem ho vážně zaujala (a nebo taky že se ukliknul), což je celkem rarita, které mám tendenci si vážit. A u mě to celkem funguje, jsem pak opravdu vstřícnější. Ještě o level vejš je pak to, když mi někdo napsal se superlajkem ještě před tím, než se mi objevil k hodnocení (takovou možnost mají ti, co si zaplatili Platinum).

Zajímavé je, že Tinder Gold se mi (ve stejnou dobu) nabízí v mobilní aplikaci dráž než na počítačové verzi Tinderu. Ačkoliv to funguje pak samozřejmě na obojím. Na mobilu za cca 650 Kč na měsíc, na počítači za cca 500 Kč. Asi předpokládají, že kdo používá desktopovou verzi, nemá tolik peněz (chudák nemá ani na smatphone) :-) Pokud půjdete do placené verze, mějte na paměti, že to má nastavené defaultně automatické obnovování. Takže když si zaplatíte na jeden měsíc, pokud to pak aktivně nezrušíte, automaticky se vám to po měsíci prodlouží i s novou platbou na další měsíc.

Shrnula bych to tak, že přinejmenším pro ženy to nemá asi vůbec žádný význam, to je pak asi lepší si spíš zvlášť dokoupit superlajky.

Účel Tinderu

Opakovaně jsem narazila na inzeráty nebo zprávy ve smyslu „jsem tu pro ty účely, pro které byl Tinder původně založen“. A myslí tím tu pověst o tom, že jde o sexseznamku. Pátrala jsem poměrně dost a nikde jsem nenašla, že by byl založen právě kvůli tomu. To, že to tak někteří reálně používají, je věc jiná. Ale někteří považují jakoukoliv seznamku za sexseznamku. Když mi proklouznou lajkovacím filtrem a napíšou, zkoušela jsem se na tom naučit trochu trollit, ale moc mi to zatím nejde (tady nebo tady). Myslím, že dost lidí to bere jako klasickou seznamku, tedy prostředek pro potkání životního protějšku. Většina to určitě nebude, ale i ta menší část je myslím docela významná a stojí za to kvůli ní na Tinderu být. Ale Tinder se dá použít všelijak. Třeba i na politickou propagaci (např. Piráti zde - mám souhlas majitele ke zveřejnění; ještě jsem narazila na Zelené, ale tam jsem nezískala souhlas). Taky jsem tam viděla několik hodinových manželů (v tom klasickém smyslu – nějaké drobné opravy v domácnosti), což je podle mě docela dost dobrej nápad – kde jinde úspěšně inzerovat než na appce, kde bude patrně většina žen single a tudíž bez chlapa, který by tyhle práce zastal? :-) Ale jsou i zajímavější účely, někdo hledá třeba jen někoho, kdo by ho kopnul do rozkroku. No je to barvité (v tom posledním příkladu možná doslova :-) ).

Jiné seznamky

S pocitem „vyloveného rybníku“ (ačkoliv si Tinder dává záležet, aby byly „stále doplňované regály“ a člověk swipoval až do alelujá) jsem koncem roku vyzkoušela i nějaké jiné seznamky, tak kdyby někoho zajímaly zkušenosti a hodnocení, hodila jsem to na zvláštní stránku, je tam na závěr i bonus pro pobavení pro vášnivé čtenáře :-)

Celkové zkušenosti

Aby to zase nevyznělo blbě. Moje zkušenosti s muži z Tinderu jsou převážně pozitivní nebo neutrální (platí i pro update, navzdory těm negativním příkladům). To doplnění působí možná negativisticky, ale má to spíš dodat kuráž a energii - pánové, když vidíte úroveň určité části své „konkurence“, nemyslíte, že je pak opravdu docela snadné ženu na Tinderu zaujmout v tom pozitivním slova smyslu? Asi dvakrát se mi stalo, že mi někdo napsal takovou první zprávu, že jsem měla chuť hned po ní nabídnout setkání (a nebyly to zprávy nějak podlejzavé, slibotechnické apod.), konkrétní být nemůžu, protože byly skutečně originální a šité mně na míru :-) Však jsem také většinou celkem přísná ohledně toho, komu umožním komunikaci se mnou (komu dám like). Ale samozřejmě v paměti zůstávají výrazně i ti „podivíni“, kteří tu a tam přísným sítem proklouznou :-)

Vlastně mě překvapilo, na kolik sympatických, chytrých, úspěšných atp. mužů jsem na Tinderu narazila. Pro variantu rozšíření obzorů a poznání nových zajímavých lidí je to skutečně z mojí zkušenosti dost dobře použitelná platforma. Když pominu ty „normálnější“ muže, se kterými bych se možná začala za určitých okolností bavit i v reálu, tak třeba s mužem, co má dredy a boty na 10 cm platformě, s cikánem/Romem (jak komu vyhovuje), schizofrenikem, voličem Okamury a Zemana atd. bych asi jinak neměla příležitost se bavit, protože v mojí sociální bublině prostě takoví lidé nejsou. BTW z těchto výslovně zmíněných bych se klidně znovu bavila se všemi, kromě voliče Okamury a Zemana, to byla skutečně zkušenost, která mi jako individuální zkušenost asi stačila jednou. Ale jasně, nemůžu ve všech těch případech ze setkání s jedním zástupcem dané skupiny usuzovat na celou skupinu. Nicméně i tak pro mě v zásadě příjemné překvapení. Do portfolia rozšíření obzorů v bublinách, které jsou zcela mimo tu mou, mi chybí z těch častějších „typů“ asi jen ti potetovaní svalovci či již zmínění absolventi vysoké školy života. Na to jsem asi ještě nenašla dostatek vnitřní síly. Těm svalovcům jednou za čas dám aspoň like (nevrací mi ho, nechápu proč :-D), u absolventů VŠŽ jsem nenašla ani odvahu dát like. Tedy svalovci občas like vrátí, ale zdá se, že komunikace nad rámec sextingu (ke kterému zase nejsem v jejich případě ochotná já) nejsou většinou schopni, takže jejich myšlení atp. mi zůstává i nadále skryto.

Závěr

Na Tinderu jsem něco přes rok. Rok s Tinderem byl tedy zajímavý. Sekundární účel mojí registrace (poznat nové zajímavé lidi pro rozšíření obzorů) se dařil myslím nadmíru dobře. Primární účel, jak se dá soudit z toho, že na Tinderu stále jsem, už tak slavný není. Naprosto dokonalé míjení se – buď jsem to já, kdo řekne něco ve smyslu „něčím mi asi nesedíš“ atp., nebo je to on, kdo řekne (z druhé strany to bývá barvitější) „jsi moc fajn, sympatická a chytrá holka, ale ... není tam ta chemie/nepřeskočila jiskra/teď se vlastně nechci vázat/ještě mám rád ex a doufám, že se ke mně vrátí/nemám teď vlastně čas na vztah“ atp. Těžko říct, co z toho je upřímné a co z toho milosrdné lži. V menšině případů se shodneme oba, že to na nic víc než toto setkání nevidíme. Obvykle je to ale ta méně příjemná varianta, kdy to tak vidí jen jedna strana, ať už jakákoliv.

Doufám, že za rok nebudu psát další „bilanci“ a v průběhu roku 2021 se s Tindrem rozloučím, a to z toho důvodu, že potkám Jeho, který ve mně bude vidět svou Ji :-)

V průběhu roku 2021 jsem se s Tinderem skutečně rozloučila (deaktivovala účet), protože se mi podařilo na něm narazit na Jeho, který ve mně viděl svou Ji. Bylo to oboustranné. Než jsem si po pár týdnech začala všímat nějakých podivností, které vedly k tomu, že mi „přiznal“, že má vážnou nevyléčitelnou nemoc s nedobrými vyhlídkami. Zkoušela jsem se s tím pár měsíců nějak popasovat, ale nedokázala jsem to. Také s tím obrovským zásahem do důvěry (tohle by měl sdělit člověk sám od sebe, navíc mnohem dřív). Ukončení toho vztahu bylo jedno z nejtěžších a nejbolestivějších rozhodnutí v mém životě. Je dost velký rozdíl, když nějaké takové neštěstí partnera postihne za trvajícího pevného vztahu, a v tom, kdy už s vědomím diagnózy má člověk do vztahu vstoupit. Tak opět doufám, že tu nebude za rok další bilance a snad se se všema seznamkama rozloučím, už je to docela vyčerpávající, proces seznamování není moje hobby a udržovat si v tom pozitivní přístup je čím dál namáhavější.

Rady pro nováčky

Pár nevyžádaných (ale věřím, že dobrých) rad pro nováčky, částečně to plyne už z výše napsaného. Samozřejmě (a to zdůrazňuju) pro ty, kteří mají s Tinderem nějaké „vyšší“ úmysly než jen zahánět nudu, honit si vlastní ego, nebo najít něco striktně nezávazného:

Měly by být aktuální a pokud možno kvalitní (fotka 100×120 pixelů fakt není dobrý nápad) a vyvarovala bych se toho, co má na profilu tolik mužů, tedy selfie ze zrcadla výtahu, šatny fitka, samotného fitka, zkušební kabinky, koupelny. Chápu, že se spousta lidí nerada fotí, ale říct kamarádovi, aby udělal jednu fotku, to snad každý zvládne (osobně doporučuju alespoň jednu fotku s co nejupřímnějším úsměvem). Pokud budete na nějaké fotce s dítětem, které není vaše, ve vlastním zájmu to výslovně uveďte do infa na profilu, jinak to bude pravděpodobně interpretováno tak, že je to dítě vaše, což může řada žen vnímat jako „problematické“ a hodí vás jen kvůli tomu vlevo.

Smyslem fotek je dát vědět, jak ten člověk vypadá. A pak možná i to, čemu se třeba věnuje, i když to moc neplatí, protože se člověk obvykle nefotí u toho, čemu se často věnuje. Každopádně mít portfolio fotek složené výhradně z těch, kde máte na sobě sluneční brýle, lyžařskou helmu, motorkářskou helmu či respirátor, opravdu není dobrý nápad. A pokud máte na všech fotkách něco na hlavě (klobouk, šátek, helmu), případně fotky uřízlé přesně v místech, kde by běžně začínaly vlasy, bude to vypadat tak, že už nemáte moc vlasů a (to hlavně) že se za to stydíte. Zbytečné.

Mělo by tam být aspoň něco, a to ne pouze zaškrtané záliby, to je opravdu málo, stejně tak ani údaj o výšce není dostačující, ideálně by tam mělo být základní info, které považujete za důležité (ať už pro sebe, nebo pro návštěvnice profilu), mezi takové nepochybně patří i to, jestli jste (byť jen formálně) zadaní nebo už máte dítě. Bylo by pěkné, kdyby to bylo nějak originální, ale asi to není nutné, hlavně ať tam něco je, ať už je to něco „důležitého“, nebo nějaká kuriozitka/blbost. V takovém případě bych doporučila ji formulovat pozitivně (tzn. „mám rád pórkovou polívku“, nikoliv „nemám rád držťkovou polívku“), obecně málokdo má rád bručouny, frustrované lidi atp., takže i když jste ze života/seznamování unavení, nemělo by to čišet z infa v profilu, protože to body rozhodně nepřidá a důvod k frustraci to pak leda prohloubí a budete v nepěkné spirále.

Potřeba mít nějaký text v profilu je tím důležitější, pokud máte nějaké „mezinárodní“ jméno (Martin, David, Michael, Robert atd.), protože jinak není jasné, v jakém jazyce se s vámi dá komunikovat. Pokud máte profil psaný v anglickém jazyce, abyste si rozšířili možnosti i na zahraniční děvčata, určitě si do profilu napište i to, že mluvíte i česky, abyste si zase zbytečně neomezovali okruh českých děvčat. A to i v případě, kdy tím chcete vyfiltrovat ty, které neumí plynule konverzovat v cizím jazyce (za prvé třeba umí, ale ne v angličtině, za druhé v rámci partnerského života chce třeba prostě komunikovat v mateřštině, i když je jinak schopná konverzace i v angličtině). U jasně českých jmen to není asi tolik potřeba, ale taky už jsem narazila na Lukáše (včetně diakritiky), který uměl jen německy a anglicky.

Určitě je důležité vyplnit město, kde žijete. Aktuální vzdálenost v km totiž není úplně směrodatná. Většina lidí se chce seznamovat s lidmi ze stejného města, takže je akorát zdržení až posléze zjišťovat, odkud člověk je. Pokud je někdo stovky km daleko a nemá město vyplněné, tak masovost výběru holt „nutí“ člověka udělat rychlý soud a hodit toho člověka vlevo, ačkoliv je třeba jen na dovolené či služební cestě.

A jelikož pořád dost mužů (asi i žen) považuje Tinder za sexseznamku, je celkem podstatné na profilu uvést, s jakými úmysly tam jste vy. Ušetří to oběma stranám dost času, takže si v tom nevymýšlejte. Pokud to necháváte otevřené (necháváte prostor pro všechno, co z toho může být), tak napište i to. I to je důležitá informace. A upřímnost nade vše. Tuhle jsem na jednom profilu četla něco ve smyslu „hledám a chci vážný vztah, ale narovinu přiznávám, že dokud ho nenajdu, nemám problém zastat roli muže a udělat to, co je potřeba udělat“. Taková otevřenost se vidí málokdy a působí myslím dost sympaticky. Takovéhle upřímnosti se fakt nebojte, že by to holky odradilo. A pokud to nějakou odradí, asi to nebude úplně hlava otevřená (v jiném smyslu než „open minded“ viz výše), to už je na individuálním zvážení, jestli o takovou holku máte zájem, nebo ne. Když z takového sdělení víceméně plyne, že ve vztahu plánuje být věrný.

Text je lepší než obrázky. Smajlíkové obrázky sice ušetří spoustu znaků, ale luštění profilu složeného jen ze smajlíkových obrázků je strašně zdlouhavé, navíc některé ty obrázky jsou celkem nesrozumitelné. Takže pokud obrázky, tak jen jako doplněk, nemělo by to tvořit většinu obsahu profilu.

A v tom textu by neměly být pravopisné chyby nebo překlepy. Ve zprávách jsou překlepy celkem normální a asi to nikdo neřeší. Ale text na profilu je úvodní vizitka pro všechny, takže nasekat v max. 500 znacích chyby je trochu faux pas. Jasně, hlavní je obsah, ne forma (říkají hlavně ti, co mají problém s tou formou), ale třeba tady je to celkem do očí bijící (kromě i/y by to bylo na přednášku o interpunkci a její důležitosti pro význam věty), kde tomu obsahu lze věřit jen s opravdu velkým sebezapřením. A z mojí zkušenosti, ona mezi kvalitou obsahu a kvalitou formy bývá celkem korelace.

Zkuste vydržet a nesklouznout v kopíráky, i když vám na originální a na míru šité vzkazy přijde odpověď jen v menšině případů. Pokud chcete něco vážnějšího, věřte, že se to časem vyplatí. Však ruku na srdce, měli byste sami zájem o holku, která poctivě odpoví na všechna „ahoj, jak se máš?“, která jí přijdou několikrát denně (tedy holku, která si vůbec nevybírá a asi jí moc nezáleží na kvalitě a smysluplnosti komunikace)?

Pokud se někde vyvine konverzace, kterou byste rádi posunuli z virtuálního do reálného světa, navrhnout setkání je určitě fajn, ale byla bych opatrná a naformulovala to nějak tak, že pokud se chce ještě chvíli poznávat virtuálně, tak že to není problém. Prostě aby to nepůsobilo jako ultimátum. Netlačit na pilu. To platí beztak obecně, to trochu zkušenější chlap snad ví, že takový přístup (nátlak) je obvykle kontraproduktivní. Ale taky pozor na to, abyste čas k navržení setkání zase moc neprodlužovali. Napsat první holky dneska zvládaj asi v pohodě, ale navrhnout jako první setkání, to už mi přijde jako vyšší level, ke kterému se už odhodlá jen málokterá. Tak good luck při vyhodnocování, kdy je ta správná doba navrhnout setkání :-)

Takové ty základní rady, jako třeba přijít na rande včas, to asi každý zná, notoricky známé věci tu nebudu opakovat, takže něco nad rámec. První dojem je opravdu důležitý a můžete ho udělat jen jednou. Co z mého pohledu byla opakovaně stopka? Když mu bylo cítit z pusy. Těžko se dává přednost obsahu konverzace (pokud alespoň ten stojí za to), když je to za současného fyzicky (čuchově) velmi nepříjemného pocitu. Takže nezanedbávat hygienu a pokud je to něco přechodného (nějaký zánět apod.), tak investovat do nějaké mentolové žvejky. Ale pokud by to mělo být jen preventivně, tak bych to taky nepřeháněla - ohodit ji mrazivým mentolem hned, co na ni prvně promluvíte, je zase druhý extrém. Dále pokud první kontakt proběhl s tím, že měl na nose sluneční brejle. První dojem se tvoří v prvních vteřinách. A pokud není vidět do očí, tak to působí strašně nepříjemně. Pokud už chcete mít sluneční brejle, tak aspoň na to úvodní podání ruky si je sundejte. Zdá se to možná jako prkotina, ale dělá to fakt hodně. Zajímavě působila opakovaně snaha o gentlemanství, ze které to ale působilo tak, že zkušenosti v tom moc nejsou. A špatně to dělá většina chlapů. Takže pokud se už máte k tomu pomoci ženě do kabátu, tak můžete celkem jednoduše zazářit. Většina mužů má totiž přirozenou tendenci nastavit ten kabát příliš vysoko a žena aby si pak vykloubila ramena, když se do toho má dostat. Je potřeba nastavit ten kabát cca do výšky, kde jí končí ruce, když je má dole. Ne do výšky jejích ramen. Budete za machry, pokud to zvládnete správně ;-)

Pokud dojdete k závěru, že vaše existence na Tinderu je již nadále zbytečná či registrace na něm byl omyl, dejte si pozor, jakým způsobem z něj odcházíte. Odinstalace Tinderu neznamená zrušení účtu (na zrušení účtu je tam speciální tlačítko, zde pro změnu neplést zrušení účtu s odhlášením, to je také něco jiného). To znamená, že pokud si jen odinstalujete aplikaci, váš profil bude i tak pořád existovat a bude se i nadále ostatním zobrazovat. Bacha na to, aby pak nedošlo k nedorozumění a škodám na porcelánu, až budete šťastně zadaní a její kámoška jí pak sdělí, že vás viděla na Tinderu. Zatímco vy si s čistým svědomím myslíte, že už tam nejste ;-)

A jen tak pro info, na Tinder lze lézt i z normálního počítače, zejména pro grafomansky založené typy to může být důležitá informace :-)

A další podstatná informace může být, že Tinder občas blbne tak, že vám zmizí matche/konverzace, jako by protějšek provedl unmatch, ale ve skutečnosti jde prostě jen o nějakou technickou poruchu. Osobně se mi to stalo už asi třikrát a vždy hromadně. Za zvážení pak asi stojí říct si včas o nějaký alternativní kontakt v případě, že vás ten protějšek opravdu velmi zajímá a ztráta kontaktu by vás hluboce a upřímně ranila ;-)

Já z principu match nikdy neruším. Přijde mi to jako příliš drsný zásah, že to vyznívá jako „jsi mi tak odporný, že už o tobě nikdy nechci slyšet a nechci, abys měl vůbec možnost mě ještě někdy vidět nebo mě nějak kontaktovat“. Mě když někdo unmatchne (uprostřed konverzace, aniž by to avizoval předem), tak to vnímám jako takovou virtuální facku. Ono to často je taky doprovozeno tím, že napíšou něco peprnýho a pak rovnou zruší match, abych už nemohla reagovat. Nemluvím samozřejmě o případech, kdy ta konverzace tak nějak vyhnije a on ji tudíž po nějaké době nereagování smaže, to beru. Takže pokud jsem někomu zmizela, buď jsem zrušila účet, nebo je to chyba Tinderu a výše je nouzový kontakt.